Proč byl pro ukládání příspěvků vybrán PostgreSQL? Jak pochopit, při jaké zátěži si která technologie poradí bez sharding a replikace (Postgres, Kafka, Redis, služba v Go)?

PostgreSQL byl vybrán pro ukládání příspěvků kvůli jeho spolehlivosti, podpoře složitých dotazů, transakcím a škálovatelnosti. Je vhodný pro strukturovaná data s relacemi a zajišťuje konzistenci.

Abychom pochopili, jaká technologie zvládne různé zatížení bez shardingu a replikace, je třeba vzít v úvahu vlastnosti a typ zatížení:

• PostgreSQL: vhodný pro OLTP s mírnou zátěží (tisíce požadavků za sekundu na výkonném serveru). Při růstu zátěže může být nutný sharding nebo replikace.
• Kafka: navržena pro zpracování velkých toků zpráv s vysokou propustností a škálovatelností. Zvládne miliony událostí za sekundu.
• Redis: in-memory úložiště, ideální pro velmi rychlé operace s daty, cache a fronty. Může zvládnout stovky tisíc operací za sekundu na jednom serveru.
• Go služba: výkonný backend, schopný zpracovat velké množství požadavků s nízkou latencí, ale škálovatelnost závisí na architektuře a infrastruktuře.

Příklad odhadu zátěže:

// Příklad jednoduché zátěže na Go službě
for i := 0; i < 10000; i++ {
    go func() {
        // zpracování požadavku
    }()
}

Celkově volba závisí na požadavcích na konzistenci, rychlosti, objemu dat a charakteru zátěže. Bez shardingu a replikace PostgreSQL dobře funguje při zátěži do několika tisíc požadavků za sekundu, Redis při velmi rychlých operacích s malými daty, Kafka při tokových událostech a Go služba jako efektivní zpracovatel logiky.