Jaké jsou principy jednotného rozhraní?

Zásady jednotného rozhraní (známé také jako zásady návrhu RESTful API, i když platí i pro jiné distribuované systémy):

Identifikace zdrojů: Každá část informace, kterou lze adresovat, by měla mít jedinečný identifikátor. Klient komunikuje se zdroji pomocí těchto identifikátorů.
Manipulace se zdroji přes reprezentace: Klient obdrží reprezentaci zdroje (například ve formátu JSON nebo XML) a může měnit stav zdroje odesláním upravené reprezentace zpět na server.
Samoodpovídající zprávy: Každá zpráva mezi klientem a serverem by měla obsahovat dostatek informací pro její úplnou interpretaci. Klient by se neměl spoléhat na externí informace nebo stav relace na serveru.
Hypermedia jako motor stavu aplikace (HATEOAS): Server by měl v odpovědích poskytovat hypertextové odkazy (linky), které ukazují na další možné akce nebo související zdroje. Klient se pohybuje v aplikaci následujíc tyto odkazy, místo spoléhat na pevně dané URL nebo logiku.
Architektura klient-server: Jasné rozdělení odpovědností mezi klientem (který spravuje uživatelské rozhraní a iniciuje požadavky) a serverem (který ukládá data a zpracovává požadavky). Toto rozdělení zlepšuje škálovatelnost a přenositelnost klienta.
Bezstavovost (Stateless): Každý požadavek od klienta na server by měl obsahovat všechny potřebné informace, aby jej server mohl pochopit a zpracovat. Server neukládá informace o stavu relace klienta mezi požadavky. To zvyšuje škálovatelnost a odolnost vůči chybám.

Dodržování těchto principů přispívá k vytváření škálovatelných, flexibilních a snadno udržovatelných distribuovaných systémů.