Jak vypadá direktiva using po kompilaci?

Direktiva using sama o sobě nevytváří spustitelný kód. Je zpracovávána kompilátorem v fázi kompilace a slouží k několika účelům:

1. Určení používaných jmenných prostorů (usings for namespaces): Umožňuje používat typy z uvedených jmenných prostorů bez úplného kvalifikovaného názvu. Po kompilaci budou odkazy na typy v IL kódu obsahovat úplné kvalifikované názvy (jmenný prostor + název typu).

   // Před kompilací:
   using System;
   
   // použití třídy Console bez kvalifikace
   Console.WriteLine("Hello"); 
   
   // Po kompilaci (v IL kódu):
   // volání metody System.Console::WriteLine(string)
   

2. Alias pro jmenné prostory nebo typy (using aliases): Vytváří kratší název pro jmenný prostor nebo typ. V IL kódu jsou používány původní úplné názvy, nikoli aliasy.

   // Před kompilací:
   using MyCustomType = MyProject.MyNamespace.SomeVeryLongTypeName;
   
   MyCustomType instance = new MyCustomType();
   
   // Po kompilaci (v IL kódu):
   // vytvoření instance typu MyProject.MyNamespace.SomeVeryLongTypeName
   

3. Statické using (using static): Umožňuje přímo volat statické členy typu bez uvedení názvu typu. V IL kódu bude volání obsahovat úplný název typu a statickou metodu.

   // Před kompilací:
   using static System.Math;
   
   double result = Sqrt(16.0); // použití Math.Sqrt
   
   // Po kompilaci (v IL kódu):
   // volání statické metody System.Math::Sqrt(double)
   

4. using-direktiva (Statement block): Zajišťuje správné uvolnění zdrojů implementujících rozhraní IDisposable. Kompilátor generuje blok try...finally, který volá metodu Dispose() objektu.

   // Před kompilací:
   using (var stream = new System.IO.FileStream("file.txt", System.IO.FileMode.Open))
   {
       // práce s proudem
   } // Dispose() je voláno zde
   
   // Po kompilaci (příklad v IL kódu):
   /*
   .try
   {
       // vytvoření objektu stream
       // práce s proudem
   }
   finally
   {
       // kontrola na null a volání stream.Dispose()
   }
   */
   

Takže, using-direktivy nezůstávají v zkompilovaném kódu jako takové. Ovlivňují, jak kompilátor řeší názvy typů a členů (pro první tři případy) a jak generuje kód pro správu zdrojů (pro poslední případ).